Navigace
- Rozhovor s odborníkem na mediální výchovu Michalem Kaderkou na téma hrozeb v digitálním prostředí.
- Michal Kaderka je spoluzakladatel Aliance pro otevřené vzdělávání a uznávaný odborník na mediální výchovu.
- O tématu mediální výchovy ve výuce se můžete dozvědět na kurzech DVPP.
Michal Kaderka: Je zde spousta pozitiv, kterými nám digitální média a technologie usnadňují život, ale zároveň to přináší nové hrozby. Abychom například mohli nakupovat, tak musíme mít bankovní účty, musíme operovat s penězi v on-line prostředí a musíme se někam logovat. Tedy všechno, co nám umožňuje internet, ale vše je vyváženo tím, že o sobě musíme prozrazovat mnohem více informací než dříve. Musíme si uvědomit, že za svou aktivitou na internetu zanecháváme vlastní digitální stopu. Tím vlastně o nás poskytujeme informace ostatním, které mohou být kdykoliv dohledatelné.
Můžete konkrétněji uvést co je to digitální stopa?
Michal Kaderka: To je záznam, který po sobě necháváme našim pobytem na sociálních sítích a obecně v internetovém prostředí. Například to může být všechno, co odchatujeme, pošleme jako fotografie, zveřejníme na sociálních sítích, nebo zanecháváme v diskusních fórech.
Proč bych měl mít obavu, ze své digitální stopy, když na internetu nedělám nic nebezpečného?
Michal Kaderka: Pokud nic nebezpečného neděláte, tak je všechno v pořádku. Problém je však v tom, že spousta lidí neví, že dělá něco špatného či nebezpečného. Mnohdy si ani neuvědomí, že porušují zákon. Například píší nenávistné komentáře (hatespeech), kterými vyzývají k násilí proti určitým skupinám ve společnosti, čímž porušují zákon. Na druhou stranu se to nemusí týkat jen porušování zákona, může to být i v jiné rovině. Například nepoučený člověk je schopen nepřijít do práce a napsat na Facebooku, že se večer opil, má kocovinu a proto zůstává doma. Takto o sobě sdělí informaci, která je v konfliktu se zájmy jeho zaměstnavatele. Může tak potencionálně ohrozit svoji pracovní pozici.
A jaké jsou celospolečenské hrozby, například u volebního chování?
Michal Kaderka: Někteří experti, sociologové a politici tvrdí, že sociální sítě rozdělují společnost, nebo ji minimálně nesjednocují. To je dáno principem sociálních bublin, ve kterých se pohybujeme na sociálních sítích. Ty jsou posíleny algoritmem Facebooku, který nám vlastně filtruje zprávy, které se k nám zobrazují. Jsme v podstatě uvězněni v nějaké názorové bublině a připadá nám, že názor někoho jiného je neakceptovatelný, protože je zaměřen proti nám. Na sociálních sítích lze velmi často vidět komentáře k názoru některého z politiků, ve kterých si lidé stěžují, že takový politikův názor či záměr je zaměřen proti všem a nikdo se ním nesouhlasí. Ten, kdo píše takovýto komentář, je totiž přesvědčen, že není nikdo v ČR, kdo by s názorem toho politika souhlasil. To vše ještě umocňuje anonymizované prostředí sociálních sítí, které nikoho nenutí ke konsenzu či dialogu. Takže sociální sítě spíš propast ve společnosti prohlubují, než aby lidi spojovaly.
Michal Kaderka: Každý z uživatelů sociálních sítí je členem nějaké sociální bubliny. Ta vychází z toho, že si přidáváme přátele a propojujeme se s nimi. Většinou je to na základě nějaké naší zkušenosti. U současných dospělých budou většinu tvořit přátelé z období práce a střední nebo vysoké školy. Čím však půjdeme dále do minulosti, tím méně přátel v naší sociální bublině nalezneme. Například už lidé, se kterými jsme vyrůstali na základní škole, budou velmi často ti, se kterými nesdílíme stejné názory. Jejich životní trajektorie se totiž vyvíjela úplně jinak než ta naše. Dnes si vyhledáváme přátele, kteří jsou nám názorově i hodnotově bližší. Ale bližší jsou nám velmi pravděpodobně také na základě příjmu, kolik umí jazyků a jak tráví volný čas.
A jak tedy funguje zmíněný algoritmus?
