Jak zařadit mediální výchovu do výuky na našich školách?

• Rozhovor s Michalem Kaderkou na téma výuky mediální výchovy v praxi.
• Jaký je současný stav a jak postupovat při zařazení mediální výchovy do vyučování?
• Michal Kaderka je spoluzakladatel Aliance pro otevřené vzdělávání a uznávaný odborník na mediální výchovu.

Michal Kaderka: Ideální by samozřejmě bylo dostat mediální výchovu do všech předmětů, protože je to průřezové téma. Podstatou průřezového tématu je, že každý učitel by měl implementovat z očekávaných výstupů mediální výchovy něco do svého předmětu. Cílem je, aby implementace byla nenásilná, tedy že každý učitel by měl dělat to, na co se cítí. To je však dnes trochu problém mediální výchovy. Učitelé si s ní často neví rady a tak ji neimplementují vůbec. Což je podle mého názoru v pořádku, protože když jsou k tomu nuceni, vede to k formálnímu vykazování výuky mediální výchovy, což ale nemá žádný efekt.

Jak tedy konkrétně zařadit mediální výchovu do výuky?

Michal Kaderka: Mohu dát příklad třeba z dějepisu. Vezměme například výročí Února 1948. Zajímavý může být postup, kdy porovnáte, jak se tato událost popisovala v učebnicích z období před Sametovou revolucí a jak se popisuje v učebnicích dnešních. Při práci s těmito učebnicemi mohou žáci a studenti vidět rozdíl, jak se vykládá tato událost nyní a jak se učila před rokem 1989. Žáci mohou porovnat, kolik bylo události věnováno pozornosti, jaké osobnosti byly akcentovány a jak byla celá událost popisována. Žák či student tak pochopí, že se interpretace událostí vyvíjí v čase a také jakým způsobem se může informace předávat dalším generacím. Ukážete jim také ten ideologický vliv.

Ideologický vliv bývá argument proč nevyučovat mediální výchovu, co si o tom myslíte?

Michal Kaderka: V některých případech se objeví obvinění, že výuka mediální výchovy indoktrinuje nějakou ideologii. Tento příklad z hodiny dějepisu je jedna z cest, jak ukázat žákům fungování ideologií, aniž bychom je jakkoli indoktrinovali. Ale těch možností výuky mediální výchovy je samozřejmě hodně. U každého učitele bude vypadat jinak. Každý učitel je silný úplně v něčem jiném, tak je logické, že každý se zaměří na něco jiného. To však vůbec nevadí. Pokud učitel využije ty činnosti, ve kterých je dobrý a naváže je na mediální výchovu, tak to může velmi dobře fungovat.

Takže je dle Vašeho názoru možné zapojit do výuky mediální výchovy většinu učitelů?

Michal Kaderka: Samozřejmě, ale je zde ještě další zásadní věc. Spousta učitelů si myslí že neví, jak mediální výchovu implementovat a přesto to dělají. Jednoduše jen nemají tu terminologii, ale prakticky ji do výuky zapojují. Naopak jsou někdy tací, kteří o implementaci mediální výchovy často mluví, ale nedělají to dobře.

Michal Kaderka: Já si myslím, že vhodnými předměty jsou dějepis, ZSV a občanská výchova. To jsou předměty, které jsem vystudoval a možná proto je zmiňuji. Jinak si myslím, že mediální gramotnost a mediální výchova jsou spíše součástí humanitních oborů, protože k tomu mají mnohem blíže. Ale jsou tu samozřejmě i češtináři a velmi blízko k tomu mají i učitelé, kteří se zabývají informačními technologiemi.

Co si myslíte o zavedení mediální výchovy jako samostatného předmětu?

Michal Kaderka: Je to zajímavá myšlenka a například v Maďarsku to tak nastaveno mají. Tam si můžete na pedagogické fakultě zapsat dvouobor v kombinaci mediální výchovy a dalšího předmětu. Osobně si myslím že to úplně nutné není, ale nebylo by to nic proti ničemu. Spíš bychom se však měli zabývat tím, jak udržet minimální míru mediální gramotnosti a mediální výchovy. O této nadstavbě můžeme přemýšlet až poté, co budeme umět aspoň ty základy.

Jako průřezové téma to je tedy dostatečné?

Michal Kaderka: Data, jak probíhá implementace mediální výchovy do výuky, máme pouze od Medianu a Člověka v tísni. Víc jak 50 % škol přiznalo, že se tím vůbec nezabývá. To už je první signál, že to příliš nefunguje. V současnosti prochází rámcové vzdělávací programy revizí právě z toho důvodu, že se nedaří efektivně implementovat průřezová témata do výuky. Jednou z cest může být připojit mediální výchovu k některému z předmětů. Což by znamenalo, že se mediální výchově bude věnovat učitel občanské výchovy, dějepisu nebo češtiny. To by zajistilo adresnější odpovědnost. Problém průřezových témat je právě to, že jsou velmi často vnímána jako problém někoho jiného. Všichni si myslí, že například mediální výchovu na škole dělá ten nebo onen učitel, ale ve skutečnosti se jí nezabývá nikdo. To je problém, který bychom měli vyřešit.